Výňatky z kroniky 2004

NEDĚLE 1.8.

Příjezd 16:45, teplota vzduchu 20,4°C. Po tradičním shánění poliček, kůlů pod postele a šňůr na prádlo si všichni vybalili a velký Jupík nás rozdělil do oddílů. Děti se pak do večeře (tradičního bramborového guláše) zabavily hračkami z domova Letos vedlo Diabolo. Této zábavě časem propadli dokonce i někteří vedoucí. Večer, jako obvykle, vzplál ohníček seznamováček a zpívalo se.

PONDĚLÍ 2.8

Vstávali jsme docela brzy, protože děti jsou ještě plné síly a energie. Po snídaní jsme se vypravili po oddílech do lesa vymyslet si název a pokřik. Letos se to povedlo opět skvěle. Po svačině následovaly hry na tělesnou zdatnost. Nejprve Sipoto a poté, co jsme se posilnili výtečným obědem a trochu si odpočali, se hrály štafety, do kterých byli pro všeobecné pobavení zapojeni i vedoucí. Večer proběhla všemi oblíbená hra "Letadla v mlze".

ÚTERÝ 3.8.

Dnes jsme se probudili na planetě Rostlin. Pinius Silvestris se nám při nástupu na snídani předvedl ve svém apartním kostýmku a pronesl uvítací projev. Děti se najedly, uklidily si ve stanech a vyrazily vstříc prvnímu dnešnímu úkolu - nasbírat v lese rostliny a plody a uvařit z nich čaj. Všechny čaje se opravdu povedly. Jeden byl jahodový, druhý malinový, třetí bylinkový a poslední voněl po jehličí. Po svačině děti vyrazily napínat mozkové závity - luštit šifry krále Rostlin. Po delším odpoledním klidu si šly hledat svůj strom. U večerních tanečků bylo veselo. V mírném pološeru zvítězili ve hře o nejčastějšího držitele šátku Lucka Lainková a Martin Janošek.

STŘEDA 4.8.

Ráno jsme se vypravili po družinkách na svá stanoviště, kde jsme si vybudovali miniaturní základny, vesničky, vesmírné stanice, městečka… fantazii se meze nekladly. Po této namáhavé činnosti se děti posilnily dobrým jídlem a protáhly si své mozkové závity při hře "Pálí vám to", kterou pro táborové účely upravil a za dlouhých zimních večerů doma připravil náš velký Jupík. Dnes jsme byli na planetě Zvířat. Kočkovitou šelmu Mášu, která byla jejím patronem, čekalo ráno nemilé překvapení. Místní myška si její kufr vybrala jako své hnízdečko a přivedla v něm na svět dvě krásná myšátka. Humanitně zaměření vedoucí neměli to srdce je zprovodit ze světa, proto celou rodinku přemístili ke stromu za tábor. Krkavčí matka myš však své potomky stejně opustila a vrátila se na místo činu, kde ji však za její chování stihl spravedlivý trest v podobě pastičky. Odpoledne se děti věnovaly oblíbené akční bojovce "Hon na prasopsy a kočbloudy", která se letos mimořádně vyvedla a dokonce se letos obešla i bez deště. Večer patřil další oblíbené bojovce "Liščí ocásky".

ČTVRTEK 5.8.

Dnes jsme se probudili na planetě Hygos a dostalo se nám vřelého přijetí od Dr. Klozeta. Celý den byl ve znamení hygieny a táborových prací. Kluci posekali dřevo za kuchyní a vypravili se do lesa pro další stromy. Děvčata mezitím oškrabala brambory a šla spáchat osobní hygienu do sprch u nedalekého fotbalového hřiště. Když se okoupali i kluci, naobědvali jsme se a utíkali se zase rychle umazat do lesa. Po akční hře "Průjem" už na nikom z nás nebylo poznat, že byl ještě před pár hodinami vymydlený a voněl. V podvečer děti dostaly malý kurz zdravovědy. Na večeři si každý opekl špekáček, někteří hladovci i dva, nebo dokonce čtyři. A pak už šup do spacáčků.

PÁTEK 6.8.

Vstávalo se velmi časně - děti v 6h, vedoucí v 5h a Henry se tak velmi těšil do westernového městečka, že nemohl dospat a jako ranní ptáče vyskočil ve 3h přičemž zjistil, že nám byla odcizena naše krásná, jeho maminkou vlastnoručně vyrobená, vlajka. Čas však neúprosně utíkal a vlak nečeká. Děti dostaly do mošniček něco potravin a do butelek vodu se šťávou. Od 6:45-7:00h prošly děti každoročním speciálním výcvikem, jehož cílem bylo pochopit význam slova dvoustup. Cestu vlakem si děti krátily (i přes naše varování, že jejich dalším jídlem bude večeře) konzumací svačinek, takže po našem odchodu bylo všude řádně nadrobeno. Konečně v Boskovicích. Poté, co se všichni, ale opravdu všichni, vystřídali na přepychově zařízených toaletách boskovického hlavního nádraží jsme ve dvojstupu vyrazili směr Divoký západ. Po kilometrové "strastiplné" cestě po silnici, jsme konečně, ač někteří na smrt zmoženi, dorazili k vysněnému cíli. Děti si vyměnily korunky za doláče a ve 3hodinovém rozchodu se vrhly na atrakce, které jim městečko nabízelo (za všechny uveďme např. jízdu na rozběsněném býku, romantickou procházku s kozami, střelbu z revolveru a hod sekerkou). Sraz byl o půl jedné u hlavní studny a následoval rychlý přesun do nedalekého amfiteátru na humorné divadelní představení Kleki Petra, bílý otec Apačů. Za uchování pro další generace stojí jistě věta Žvástala: "To je rýč, jako bič, už ho nesu pryč"! Představení nebylo nejkratší a obecenstvo v hledišti bylo vystaveno žhavým paprskům poledního slunce, takže při odchodu jsme všichni připomínali rudochy. Bohužel pouze z pravé strany. Z tak velkého množství kultury, sportu a slunce jsme byli v podvečer všichni uondáni a zpáteční cestu vlakem většina z nás prospala. Po večeři však dětem rychle otrnulo a zahráli si ještě bojovku "Maršál a špion".

SOBOTA 7. 8.

Probudili jsme se na planetě Zábavy. Mahony nás ve svém krátkém laškovném projevu všechny rozveselil. Velkou měrou k tomu přispěl i jeho neposedný pytlík bimbající mu na hrudi, který vydával legrační zvuky. Komu bylo smutno, ten si mohl do pytlíku praštit a záhy ho pytlíček obveselil nakažlivým chechotem. Dopoledne bylo věnováno přípravě slavnostního ohně. Děti byly letos pilné jako včeličky a brzy donesly a nalámaly obrovskou hromadu chrastí a dřeva. Všichni se snažili a do oběda byla hranice na světě. Sotva jsme dostavěli, laškovné počasí ji zkropilo přívalovým deštíkem. Naštěstí byla po ruce igelitová plachta, která naše dopolední snažení uchránila před jistou zkázou. Průtrž mračen brzy pominula, a tak jsme se mohli vydat do lesa vymýšlet zábavné scénky. Sobota byla celkově volnější a nic zvláštního se nedělo. Čestná funkce fakulářů byla pro letošní rok propůjčena Dušanovi Kotalovi a Barboře Ptáčkové. Ohnivákem byl pro dnešní večer jmenován Peťa Mokrýš. Dětem se večer, myslím, docela líbil a my jsme byli také spokojeni. Příjemně nás překvapilo, že i po tolika letech jsme se setkali alespoň s jedním novým vtipem.

NEDĚLE 8. 8.

Neděle byla vyhlášena dnem naruby. Patronem planety naruby byla Ačmis. Všichni obyvatelé této planety nosili celý den oblečení naopak, naruby nebo na nesprávných částech těla, mluvili v obrácených větách, atd. fantazii se meze nekladly. Dopoledne jsme si zpestřili hrou "Neříkejte jo", kterou se svými neuvěřitelnými 27 lístečky vyhrál Kuba Břinka. Odpoledne jsme si zpestřili báječnou, veselou a populárně naučnou hrou "Stonožka", která je velice oblíbená. Asi v půlce nám ale opět překazilo plány laškovné počasí, takže jsme byli nuceni Stonožku přeseknout a utíkat se schovat. Večer se opět vyčasilo, tak jsme si za všeobecného nadšení opět společně v kolečku zatancovali na písničku o vláčku a Elišce.

PONDĚLÍ 9. 8.

Uvítala nás Lenea sportovkyně na planetě Sportu. Dopoledne se táborová plocha proměnila v Olympijský stadion. Děti, rozděleny podle věku do čtyř kategorií (Hvězdníci, Meteoři, Hvězdičky a Komety), zápolily o místa na stupních vítězů. Tyto velkolepé hry se protáhly až za odpolední klid. V čase věnovaném dohrávce Stonožky vyrostlo mezi stany a ohništěm hřiště na vybíjenou a po svačině mohlo klání začít. Verva s jakou se do míčové hry děti pustily nás všechny překvapila a možná i zaskočila. V neustálých diskusích s rozhodčím se objevovaly nové a nové návrhy pravidel. Sudí byl ovšem tvrdý, nekompromisní, ale spravedlivý, a žádné změny se nekonaly. Na sklonku dne dostaly děti šanci pokořit své vedoucí v podvečerní bojovce - "Svíčkované". Po několika neúspěšných pokusech se jim to přeci jen podařilo a dospěláci tak, několik sekund před závěrečným hvizdem, nešťastně prohráli. Proto směli být následující den titulováni "Másla".

ÚTERÝ 10.8.

Na planetě Vody jsme byli zrána uvítáni Voďuškou v lehce vyzývavém kostýmku. Po několikátém zkontrolování obsahu dětských batůžků, jsme vyrazili na vlak do Jevíčka na, z loňska nám velice dobře známé, přírodní koupaliště. Děti se po skupinkách vrhaly do mokrého živlu a dospělákům dalo spoustu práce uhlídat je. Aspoň že se letos nepovolilo užívání skokanského můstku. Do oběda stihly děti ztratit dva ze čtyř táborových míčů a pěkně si ve vodě zařádit. Na posilnění byla statným zásobovačem Mahonym a Jiřinkou dovezena gulášová polévka. Po jídle se děti naposledy ponořily do osvěžující lázně a Jéňa natočil dramatický dokument o Bílých velrybách napadajících plavce. Návratem do tábora začalo dětem osobní volno, které v podvečer ukončil až přesun malých hvězdoplavců na Měsíční planetu, jejíž představitelem byla Měsanka. Zde čekala naše neohrožené svěřence jediná zkouška - projít stezku odvahy.

STŘEDA 11.8.

Ráno jsme se ocitli na planetě Orientace. Kompas De La Buzzzola, jako její patron, nás na ní uvítal a předvedl základní vybavení a zásady turistiky. Dětem pak po družinkách vysvětloval, jak správně zacházet s buzolou nebo mapou. Během tohoto teoretického tréninku se vydali čtyři vedoucí s jedním ze svých dobrodruhů na cestu, jejímž účelem bylo zakreslit polohu určitého místa do plánu, podle kterého se na ono místo měl dostat zbytek skupinky. Do svého cíle nakonec, i když ne vždy bez bloudění, dorazili všichni. Zde je čekal další nelehký úkol vymyslet si přestrojení na odpolední rej masek a tyto postavy pak použít ve svém divadelním představení. Scénky se povedly některým družinkám více, některým méně, ale i tak měla odporná, pardon odborná, porota spoustu práce. Celý den bylo krásně, jasno, a proto, že na dnešní noc byl hlášen průlet meteorického roje atmosférou, měly děti možnost ustlat si pod širákem. Pro děti to byl veliký zážitek a trvalo pěkně dlouho než se nám je podařilo uložit.

ČTVRTEK 12.8.

Když první paprsky ospalého slunce prozářily tábořiště, mohli jsme se těšit z krásného dne. Náplň programu byla prozaická - dopoledne sedřít a smýt z našich těl nánosy hvězdného prachu a odpoledne si brouknout a trochu si zasoutěžit v rytmu hudby sfér - dnes jsme se ocitli na planetě Hudby, kterou reprezentovaly dvě múzy Magé a Šáré. Tentokrát se šli koupat nejprve chlapci a měli před sebou nelehký úkol. Dokázat, že s vodu umí šetřit. Po příchodu do sprch nás však čekalo nemilé překvapení - neočekávaný ranní trénink místního fotbalového klubu nám udělal čáru přes rozpočet. K zásobě teplé vody se zachoval více než barbarsky a její řady znatelně prořídly. Museli jsme se otužovat! Do soutěžního večerního zpívání se všichni, jako obvykle, vrhli s neutuchajícím entuziasmem ( = zpívali od plic:) a nejvíce ocení pro sebe urval Petr Klepl. Závěrem dne se podávala již tradiční véča - báječné, nadýchané a všemi velmi oblíbené Hamburgery.

PÁTEK 13.8.

Dnešek byl spíše pracovní - pomalu se začalo uklízet a téměř vše, co se dělo, předznamenávalo zítřejší odjezd. Dopoledne dostaly děti za úkol nejen sbalit si několik nejméně potřebných věcí, ale také v rojnici vysbírat z tábořiště papírky nebo uklidit kolem ohniště. Z těchto nepopulárních aktivit je zachránila až umělecky laděná soutěž o nej - sousoší, kde se hrálo o poslední bodíky do letošní celotáborovky. Po obědě se dále balilo, až každému zbylo mimo zavazadla pár nejnutnějších svršků a potřeb. Odměnou za tuto nepříjemnou mravenčí práci nám všem byl populární jarmark. Od začátku tábora se děti snažily získat korálky. Ty dostal na večerním nástupu jen ten, kdo byl navržen některým z vedoucích, který si všiml, že malý táborník během dne vykonal něco nad rámec svých povinností, někomu pomohl, udělal dobrý skutek atd. Takto získané korálky si děti vyměnily za žetony. Ty pro ně znamenaly možnost zúčastnit se některé ze soutěží, které jsme pro ně připravili. (Postřeh - chytání klíče, karty, kostky, zatloukání hřebíků, zaseknutí sekery na přesnost, hod na cíl, kohoutí zápasy, ….)Ten, kdo vyhrál, pak za svůj výkon obdržel táborové penízky, za které si mohl na jarmarku koupit, co se mu jen zlíbilo. Děti byly velice šikovné a penízků chtivé a tak jsme brzy vyprodali krámek. Ale nikoho to nezarmoutilo, protože v zápětí nastala chvíle z nejočekávanějších - výprava na planetu Splněných přání. Po delším putování jsme tam tedy všichni zdárně dorazili. Na planetě nás víla Splněka uhostila modrým nápojem, po jehož požití se dotyčnému splnila tři největší přání, která měl předem připravená na papírku. Radost z dárků nám v závěru mohl pokazit pouze rychle se blížící a zlověstně vyhlížející bouřkový mrak, ale naštěstí se nám vyhnul. Večer jsme si naposledy zazpívali u táboráčku a naposledy se zakutali do spacáků.

SOBOTA 14.8.

Vstávalo se velice časně. Dětem se nachystala svačinka do autobusu, kterou si po snídani vyzvedly. Pak si každý dobalil co mu ještě scházelo, zametl si svůj stan, proběhla poslední rojnice a už se nosilo a skládalo do autobusu. S tábořištěm jsme se rozloučili v 10h. Cesta ubíhala docela rychle. V Prostějově jsme vyložili Brňáky a v Zubří Zubřáky. Kousek před Hranicemi na Moravě jsme se však dostali do dlouhé kolony způsobené stavebními pracemi na silnici. Nabrali jsme tak přibližně půlhodinové zpoždění. Po příjezdu do Ostravy se děti jako obvykle rozeběhly ke svým rodinám, a tak jsme, my vedoucí, na vítkovickém nádraží osiřeli.